Radio

Decibely

Porovnání dvou veličin stejného druhu se používá logaritmického kriteria. Decibel je logaritmická bezrozměrná jednotka, podobně jako jsou bezrozměrná třeba procenta. Obvykle se decibel používá pro vyjádření  poměru nějakých hodnot veličin, čísel. I když je jednotka 1dB běžně používána, normou je povolená k užívání, není však jednotkou soustavy SI.

Jsou v podstatě dva důvody používat logaritmického poměru. Ten první je, že malým číslem porovnáme dvě čísla o značném odstupu. Ten druhý důvod vyplývá z toho, že člověk ze své přirozenosti nevnímá podněty lineárně. To znamená, zvýší-li se intenzita podnětu na dvojnásobek, že se nezvýší vjem také na dvojnásobek, ale spíše podle škály logaritmů. V následujícím si dovolím popsat několik porovnávání pomocí decibelů.

Definice logaritmu:

y = log_a x     je v podstatě to samé jako    a^x =y

Je-li a (základ logaritmu) rovný 10 hovoříme o dekadickém logaritmu, častěji pro účely porovnávání používaný než logaritmus o základu a = e.  (e = 2,71828 … a stanoví se jako limita jisté posloupnosti.)

Logaritmus o základu 10 se značí log a logaritmus o základu e se značí ln. (Zpravidla.)

Příklad:

Porovnejme logaritmicky dvě hodnoty veličiny napětí U₀ = 10 V, U₁ = 10 kV.

a) Bez stanovení pro porovnávání pevného bodu – relativně.

b = log(10000/10)  = 3

b) Stanovením pevného bodu (např. pevným bodem je 1 mV) – absolutně. Porovnáme obě hodnoty z odstavce a) s hodnotou základní 1 mV.

b1)  b₁ =  log(10/0,001)  = 4

b2)  b₂ =  log(10000/0,001)  = 7

Poznámka: Rozdíl  b₂  - b₁  = 3 a  je shodný s relativním porovnáním

Indexem 0 označme vždy výchozí veličinu a indexem 1 označme veličinu, kterou s ní, s touto výchozí, porovnáváme. Logaritmický výsledek porovnání označme B.

Abychom mohli výsledek označit v decibelech dB, používáme následujících definic. Aplikujeme je na výkon, napětí a proud.

Definice pro porovnání dvou výkonů (W):

B_p = 10 log  ( P₁/P₀)

Definice pro porovnání dvou napětí  (V):  

B_u = 20 log   ( U₁/U₀)

Definice pro porovnání dvou výkonů (A):

B_i = 20 log    (I₁/I₀ )

Poznámka:  Jednotka bel je pojmenována na počest Alexandra Grahama Bella

Je dobré si zapamatovat:

1                        0 dB  

10                    10 dB               1/10      -10 dB

100                  20 dB               1/100    -20 dB

10³                   30 dB               10^-3       -30 dB 

S přesností lepší jak 1%:

0 dB     1,0

3 dB     2,0

6 dB     4,0

9 dB     8,0

10 dB   10,0

Poznámka:

Výběr koeficientu 10 nebo 20 u logaritmu se řídí tím, že 10 je určeno pro výkonové veličiny. U výkonových veličin se  předpokládá jejich časový průměr při vytvoření střední kvadratické hodnoty. Střední kvadratická hodnota je úměrná výkonu. P ~  U², P ~  I². Odpovídající polní veličiny lze pak získat jako odmocninu ze střední kvadratické hodnoty. Toto kriterium platí obecně.

Příklad:

Úroveň 0  - index 0 … 1 W =  1 V . 1 A

Úroveň 1 - index 1 … 100 W = 10 V . 10 A

(Poznámka: Při desetinásobném zvýšení napětí se i desetkrát zvýší proud.)

Pro porovnání  výkonu, napětí i proudu - P, U, i I je poměr vždy stejný, je to 20 dB.

P₁ = 100 W, P₀  = 1 W , logaritmické porovnání B_p  = 20 dB

U₁ = 10  V, U₀  = 1 V , logaritmické porovnání B_u  = 20 dB

I₁ = 10  A, I₀  = 1 A , logaritmické porovnání B_i  = 20 dB

Příklad:

Úroveň 0 … 10 W = 5 V .  2 A

Úroveň 1 … 640 W = 40 V . 16 A

Pro  P, U, i I je poměr vždy stejný 18,06 dB

P₁ = 640 W, P₀  = 10 W , logaritmické porovnání B_p  = 18,06 dB

U₁ = 40  V, U₀  = 5 V , logaritmické porovnání B_u  = 18,06 dB

I₁ = 16 A, I₀  = 2 A , logaritmické porovnání B_i  = 18,06  dB

Příklad:

U₁ = 20  V, U₀ = 10 V , B_u = 20 log(20/10)   = 6,02 dB

P₁ = 20 W, P₀  = 10 W, B_p = 10 log(20/10)   = 3,01 dB

Příklad:

Použije-li se logaritmického kritéria pro intenzitu zvuku I, pak se za výchozí hodnotu 0 dB považuje akustický výkon I₀ =  10^-12 W.m^-2. Je to prahová a daná intenzita slyšitelnosti čistého tónu o frekvenci 1000 Hz. Pro intenzitu zvuku I₁  = 10^-5 W/m² je její logaritmické měřítko s koeficientem 10

B_zi  = 10 log(I₁/i₀)   = 10 log(10^-7/10^-12)   = 10 log 10⁷ =  70 dB

Pro akustický tlak p daný zhuštěním a zředěním atmosférického vzduchu (polní veličina s koef. 20) zvukovými vlnami se relativní porovnání děje podle

B_zp = 20 log (p₁/p₂)

Poznámka: Protože I₀ a p₀ jsou dané hodnoty,  není výsledek považován jako relativní. Referenčního akustický výkon I₀ dle normy je 10 ^-12 W.m-2  a p₀ = 2.10 ^-5 Pa je normalizovaný referenční akustický tlak, který odpovídá prahové citlivosti sluchu na kmitočtu 1 kHz.

Příklad:

Třístupňový zesilovač má zesílení jednotlivých stupňů a₁ = 8 dB, a₂ = 12 dB, a₃ = 16 dB. Vstup i výstup zesilovače je koaxiální o impedanci 50 Ω. Na výstupu žádáme výkon  0,1  W.

Celkové zesílení a = a₁ + a₂ + a₃ = 36 dB. (Výhoda je, že v decibelech určíme celkové zesílení  součtem.)

Výstupní proud   I₁² = P₁/Z ,   I₁ = 44,72 mA .

Vstupní proud  určíme z a = 20 log(I₁/I₀)   = 36 dB,  log(I₁/I₀)   = 36/20  = 1,8

log I₁ – log I₀ = 1,8

log I₁ = –1,3495 , log I₀ =  –3,1495  , I₀ =  0,709  mA.

Výstupní  napětí  je U₁² = P₁ Z ,   U₁ = 2,236  V

Vstupní napětí  určíme z a_u = 20 log(U₁/U₀)   = 36 dB,  log (U₁/U₀)  =36/20  = 1,8

log U₁ – log U₀ = 1,8 

log U₁ = 0,3495,    log U₀ = –1,4505,    U₀ =  0,03543  V.

Příklad:

Poznámka:
Vyzařovací diagram antény zobrazuje ve zvolené rovině buď rozložení elektrické intenzity pole nebo jindy vyzářený výkon (druhou mocninu složky pole).

Poznámka:

Anténa, jejímž diagramem je kružnice, která tedy vyzařuje energii ve všech směrech stejně, se nazývá   izotropní anténa. Takováto anténa je ale pouze fikcí, protože její konstrukce je nemožná. Používá se pouze pro porovnávání.

Následující vyzařovací diagram pro horizontální rovinu je v polárních souřadnicích. Stupnice pro výkon záření - vzdálenost od počátku – radiální - je  logaritmická a druhá stupnice pro úhel je ve stupních. Protože směrovost antény posuzujeme podle prošlého výkonu jednotkovou plochou, bude k poměrnému posouzení v daném směru použit desetinásobek logaritmu (r = 10 log p₁/p₀). r je určena jako spojnice bodu vyzařovací charakteristiky a počátku. Jeden krajní bod úsečky r je v počátku, druhý na červené čáře. Pro různé směry je r různě velké. Pro směr 0° je r největší a má asi 10 dB, což je zisk antény, který je vztažen k hladině 0 dB. Hladinu 0 dB představuje v diagramu kružnice. Jelikož v našem diagramu je vyzařovací výkon vztahován k izotropní anténě bude decibel odlišen indexem i – dBi. Kromě tohoto srovnání antény s izotropním zářičem se antény srovnávají také a půlvlnným dipólem. Potom se označují  decibely dBd. V našem diagramu je také důležité určení směru, ve kterém nastane oproti hlavnímu směru pokles o 3 dB. Takové směry jsou dva +10° a – 10°, jsou vyznačeny modře a určují vyzařovací úhel. V našem případě  je to  20°. 3 dB je konvence a znamená, že v tomto směru nastane  pokles na jednu polovinu měrného výkonu. (Kromě tohoto srovnání antény s izotropním zářičem se antény srovnávají také a půlvlnným dipólem. Potom se označují  decibely.)

 Příklad:

I z následujícího vyzařovacího diagramu celovlnné antény, odvozeného teoreticky, lze vyčíst úhel φ = 47°.Radiální  stupnice je lineární. Pokles o 3 dB je určen průsečíkem diagramu s kružnicí o poloměru 1,4, protože 20log 2/1,4  = asi – 3. (2 – maximální hodnota.)

Na obrázku (I. Ikrényi: Amatérské krátkovlnné antény) je teoretický vyzařovací diagram celovlnné antény. Tento diagram je sestrojen tak, že se v různých směrech (0°– 360°) vyznačí vektory intenzity elektrického pole tak, jak anténa v daném směru vysílá.

Příklad:

Šířka pásma resonančního obvodu LC je dohodnutý interval kmitočtů (f₁, f₂). Pro hraniční kmitočty f₁, f₂  platí, že napětí pro tyto kmitočty je právě o 3 dB nižší než napětí pro resonanční kmitočet f₀.

Poznámka: Platí  f₀ = odmocnina(f₁ f₂). To znamená, že resonanční kmitočet f₀ je geometrickým průměrem kmitočtů mezních, ne aritmetickým (f₁ +  f₂)/2. Avšak nejsou-li kmitočty f₁, f₂ od sebe příliš vzdáleny, je aritmetický průměr pro běžný výpočet  možno použít.

Jsou  případy, kdy je žádoucí, aby byla základní úroveň daná. Potom se za jednotku dB připojí i symbol, značící základní úroveň.

Příklad:

Základ 1 Hz

Šíře pásma je 10 MHz. Vyjádřením decibely to je 70 dBHz.

Příklad:

Základ 1 s

Doba 2000 s je 33 dBs. (10 log(2000/1) ).

Příklad:

1 Hz . 1 s dává číslo.

Potom 70 dBHz + 33 dBs = 103 dB.

Příklad:

Nízkofrekvenční linka má impendanci Z =  600 Ω a základní signál P₀ = 1 mW. Z toho  je určeno základní napětí U₀²  =  600 Ω . 1 mW . U₀  = asi 0,775 V.

Porovnejme U₁ = 10 V.

U₀ = 0,775 V, B_uu= 20 log(10/0,775) =asi   22,2 dBu.

Značí se  dBu a znamená to, že výpočet je vztažen k U₀ =  0,775 V.

U₁ = 10 V,  I₁ = U₁/Z = 10/600 A, P₁ =I₁U₁ = 0,166 … W,  B_pm = 10 log (P₁/P₂) =asi   22,2 dBm. I zde dochází k odlišení značení – dBm, protože výchozí výkon je P₀ = 1 mW. Dlužno dodat, že oba výsledky pro napětí i pro výkon jsou stejné.

Příklad:  Převzato z Vodrážka,J.: Logaritmické veličiny

Elektronickým voltmetrem jsme naměřili na výstupu přenosového řetězce efektivní hodnotu

napětí 38,8 mV na impedančně přizpůsobené zátěži 300 Ω. Jaká tomu odpovídá absolutní

úroveň výkonu?

Nejprve vypočteme absolutní úroveň napětí dosazením U =  0,0388 mV do

L_u = 20 log(U/0,775)   = 20 log (0,0388/0,775)  = –26 dBu

(Poznámka: Úrovně jsou zde podle originálu značeny L. L_u úroveň napětí a L_m úroveň výkonu pro Z₀ =  600 Ω, P₀ = 1 mW, U₀ =  0,775 V).

Pro různé impedance se výkonová úroveň přepočítá

L_m = 10 log(UP₁/P₀₎)   = 10 log((U₁²/Z₁)/(U₀²/Z₀))   = 20 log(U₁/U₀)   + 10 log(Z₀/Z₁)   = L_u + ΔZ   ( v dBm)

Pro náš příklad

L_m = L_u + 10 log(Z₀/Z₁)  = –26 + 10 log(600/300)   = –23 dBm

Příklad: Převzato tamtéž

Absolutní úroveň výkonu v místě relativní úrovně nula: Jak již bylo řečeno, v zařízeních se uvádějí vzájemné vztahy jednotlivých bodů relativními úrovněmi. Místo v zařízení, k němuž ostatní hodnoty takto vztahujeme, odpovídá vztažnému výkonu P₀ a má tak úroveň L_r = 0 dBr. Absolutní úroveň výkonu zjištěnou v tomto místě relativní úrovně nula označujeme L_m0. Aby byly hodnoty naměřené v jednotlivých bodech přenosového řetězce vzájemně srovnatelné, přepočítáváme je právě do vztažného bodu 0 pomocí vztahu

L_m0 = L_mx – L_{rx ,}                              [dBm0; dBm, dBr] 

kde      L_m0 je absolutní úroveň výkonu v místě relativní úrovně nula

L_mx je změřená absolutní úroveň výkonu v místě x

L_rx je relativní výkonová úroveň místa x

V opačném případě, pokud máme některé měření definováno pro určitou úroveň L_m0, nastavíme v příslušném bodě přenosového řetězce x absolutní výkonovou úroveň

L_mx = L_m0 + L_rx      [dBm; dBm0, dBr]      

Význam uvedených vztahů ilustruje grafické vyjádření na obrázku. Poměry na přenosové cestě ilustruje úrovňový diagram pro telekomunikační kanál. Relativními úrovněmi jsou popsány úrovňové vztahy v zařízení (tučná čára). Ve vztažném bodě 0 je vyznačena v obrázku aktuální hodnota L_m0 = –10 dBm0. Ta se promítá do ostatních bodů (tenká čára), takže v bodě 2 s L_r2 = –7dBr bude podle vztahu 1.11 L_m2 = –17 dBm. Jsou použity dvě osy výkonové úrovně - absolutní a relativní. V telekomunikační technice se používá nejčastěji jako vztažná hodnota P₀ = P_N =  1mW, takže obě stupnice nabývají stejných číselných hodnot jak pro relativní tak pro absolutní úrovně. 

Příklad:

Umožňuje přesněji definovat přenos po vedení. Na vstupu vedení je výkon vysílače. Vedením nastane ztráta výkonu, útlum. K přijímací straně vedení – přijímač, antena, dojde jen výkon částečný.

Asolutní výkony 

na vstupu                        – 4 dBm je uskutečněno

na výstupu                      – 27 dBm je požadováno

(Pozn.: 0 dBm = 1 mW)

dovolený pokles –27  – (–4) = –23 dB

Přenos se děje přes tři sekce, jejichž útlum  je popsán v dB. 

1. část              7,3 dB

2. část              4,8 dB

3. část              6,9 dB

Otázka zní: Vyhovuje vedení požadavku?

Celkově je signál zeslaben o  7,3 + 4,8 + 6,9 = 19 dB, to jest o –19 – (–23) = 4 dB. Je to o 4 dB méně než je přípustné pro dobrý přenos.

Příklad:

Na anténě, kterou tvoří půvlnný dipól, se dopadem vlny z vysílače vytvoří napětí 1 mV. Anténa je koaxiálním 50 ohmovým kabelem délky 50 m o útlumu 8 dB/100m připojena k přijímači, přizpůsobení antény ke koaxiálnímu kabelu představuje ztrátu 1 dB a přizpůsobení koax. kabelu ke 300 ohmovému vstupu přijímače je také se ztrátou 1 dB.  

U₀ = 10^-3 V

P₀ = (1.10^-3)² /50 = 0,00000002 W = 2.10^-8 W

a) přizpůsobení antény                         1 dB

b) útlum kabelu (50 m)                          4 dB

c) přizpůsobení kabelu                         1 dB

celková ztráta                                        6 dB

B = 10 log P₁/P₀ = – 6 dB

– 6/10 = log P₁ – log P₀

 log P₁ = – 0,6  – 7,699  = – 8,299 

P₁ = 5,024.10^-9 W

P₁ = U₁²/300

U₁  = √(5,024.10^-9 .300) = 1,228.10^-3 V

( Na 50 ohmech U₁´ = 5,012 .10^-4 V)

Poznámka:

Základním charakteristika  kabelu je jeho chrakteristická impedance a útlum. Chrakteristická impedance je zdánlivý odpor, kterým kabel zatěžuje zařízení, k němuž je připojen. Měří se v ohmech (Ω). Pro přenos energie signálu mezi kabelem a zařízením bez odrazů je nutné, aby impedance kabelu i zařízení byly shodné.   Impedance kabelu je dána materiálovými konstantami a rozměry.  Útlum určuje zeslabení signálu jeho průchodem kabelem.  Měří se v decibelech na 100 m délky kabelu (dB/100m). Vzhledem k tomu, že útlum se zvyšováním kmitočtu roste, používá se ještě doplňijící údaj. Je to kmitočet, pro který je útlum platný. Poškození kabelu či nekvalitně provedené připojení konektoru způsobuje změnu parametrů kabelu a důsledkem jsou odrazy. Část signálu se v tom místě  odrazí a putuje kabelem zpět. Nepřenese se do zařízení, které je ke kabelu připojeno.

Příklad:

Výkonové zesílení vf zesilovače je a_p = 10, vstupní šumový výkon je P_{š0 =} 1 mW, výstupní šumový výkon P_š1  = 15 mW. Zesilovač z výkonovým zesílením a_p, který  neobsahuje žádný zdroj šumu (ideální zesilovač), má  na výstupu šumový výkon P_š1, rovněž a_p krát větší, než je šumový výkon, přiváděný na vstup  P_š1 = a_pP_š0. V našem případě 10 mW. F je  šumový součinitel a je v tomto případě roven 1.

V zadané úloze se jedná o reálný zesilovač, pro který platí P_š1  = Fa_pP_š0 , F =15/10  =  1,5 a logaritmus F = 10 log 1,5  = asi 1,76 dB.

Poznámka: Koeficient F  vyjadřuje šumové vlastnosti zesilovače a nazývá se šumový součinitel (šumové číslo) daného zesilovače. Při F = 1 zesilovač nepřidává svůj vlastní šum. Šumový činitel udává, kolikrát je šumový výkon na výstupu reálného zesilovače větší, než by byl v případě, kdyby zesilovač neobsahoval žádný zdroj šumu.

Příklad :

Spojíme-li na př. dva  stupně za sebou, nelze šumové číslo dvoustupňového zesilovač spočítat tak, že sečteme jednotlivá šumová čísla stupňů F₁ + F₂. Musíme si uvědomit, že první stupeň vkládá šumu nejvíce, tj. F₁. Druhý (F₂ – 1) /a_p1.  Zvolme šumové č. prvního stupně F₁ = 4   (6,03 dB) a druhého F₂ = 8   (9,03 dB), zesílení prvního a_p1 = 10 a druhého a_p2 = 4, potom celkové šumové číslo je F_c = F₁+(F₂-1)/a_p1  = 4 + 0,7 = 4,7. (Je to 10 log 4,7 = 6,72 dB nikoli 6,03 dB + 9,03 dB = 15,06 dB.)

Příklad :

Třístupňový vf zesilovač. Zesílení jednotlivých stupňů je a₁ = 5, a₂ = 4, a₃ = 20. Šumová čísla jsou F₁ = 4, F₂ = 8, F₃ = 3. Kromě signálu je na 50 ohmový vstup přiveden šum z antény P_š0 = kTb =1,45. 10^-17 W při teplotě  T = 300 K a šíři pásma b = 3,5 kHz pro k = 1,38.10^-23 J/deg. Pro celkové zesílení a = 5.4.20 = 400 bude na výstupu, který položíme taktéž 50 ohmů, šumový výkon P_š1 = FaP_š0  = 3,19.10^-14W. Šumové číslo s ohledem na skutečnost, že k šumu na výstupu nejvíce přispívají přední stupně jsme vypočítali podle vztahu F  = F₁  +(F₂-1)/a_p1  + (F₃-1)/a_p1a_p2  = 5,5. Na výstupu požadujeme odstup napětí signálu od šumu 40 dB. Těchto 40 dB platí i pro příslušné výkony a znamená to, že   P₁/P_{š1  =} 10000. Tedy požadujeme, že výstupní výkon P₁ musí být alespoň P₁  = P_š1 . 10⁴  = 3,19. 10^-10 W.

Přehled hodnot zesilovače s vyjádřením v dB:

Příklad:

Význam stupnice S, podle které se ve spojení udává slyšitelnost signálu protistanice. Následující tabulka je převzatá z údajů o zařízení doplňujícím technická data. V našem případě  rozdíl mezi sousedními stupni S je 6. Někdy se používá i rozdíl jiný.

Pozn.:

Analýsa řádku S9:

Ve stupnici S je 0 dB je stanoveno pro 50 µV napětí na vstupu přijímače, které zajistí velmi dobrý příjem, tedy stupeň 9.

20 log 50/1 = 33,979 dB  34 dBuV; 50 µV je porovnáno s 1 µV

P = U²/Z = 2500.10^-12/50 = 50 pW;

10 log 50.10^-12/10^-3 = –73,0102 dBm  73 dBm; vztaženo 50 pW ku 1 mW

(nano    n          10^-9,      piko     p          10^-12,     femto   f           10^-15,     atto      a          10^-18)

Pozn.:

Někdy bývá jako základ pro 0 dB stanovováno i jiné napětí např.100 μV nebo jak v následující tabulce pro příjem VKV 5 μV.

Pro úplnost zařaďme slovní vyjádření S stupnice:

Příklad:

dBW/K-Hz - je určena pro obecné vyjádření poměru signálu a šumu na spojovací cestě. Hodnota je založena na Boltzmanově konstantě vyjádřené v decibelech jako 10 log 1,38.10^-23  = –228.6 dBW/K-Hz.

Výkon šumu z jednoho z předchozích příkladů jsme stanovili  P  =  kTB

k = 1,38 . 10^-23 Boltzmanova konstatnta 

T  teplota

B  šíře pásma

Pro hodnotu  1 W, při 1 K a 1 Hz můžeme vyjádřit poměr vztahem B = 10 log  = 10 log 1,38 . 10^-23   = –228,60 dBW/K-Hz

Pro hodnotu  1W, pro 290 K  (pokojová teplota) a 1 Hz můžeme vyjádřit vztahem B = 10 log  = 10 log (1,38 . 10^-23 . 290)   = –204 dBW/Hz.

Pro teplotu T₁ = 29 K bude B = 10 log  = –214 dBW/Hz

PŘEHLED některých absolutních stupnic

dBm – dBmW   dB(1 mW) — měření výkonu vztažené k 1 milliwattu

dBm(600), dBm(50), dBm(75) – totéž jako dBm, ale s ohledem na mapájecí vedení v ohmech

dBW – dB(1 W) –  vztaženo k 1 wattu

0 dBW = +30 dBm;

–30 dBW = 0 dBm

dBV – dB(1 V _RMS)  vztaženo k 1 voltu (RMS – ef. hodnota)

dBu – dBv   dB(0.775 V _RMS )   vztaženo k 0,775 voltu.(Viz  600 Ω a  1  mW.)

dBmV – dB(1 mV _RMS)   vztaženo k 1 milivoltu

dBμV nebo dBuV – dB(1 μV _RMS)  vztaženo k 1 mikrovoltu.

dB(SPL)  dB Sound Pressure Level    vztaženo k akustickému tlaku 20 mikropascalů. Akustický tlak 20 μPa  = 2.10⁻⁵ Pa představuje zvuk, který lidské ucho sotva začíná vnímat.

dB SIL  dB Sound Intensity Level  vztaženo k intenzitě zvuku 10⁻¹² W/m², kterou lidské ucho sotva začíná vnímat B_z = 10 log I₁/I₀

dB SWL dB Sound Power Level — srovnání zdrojů zvuku, vztaženo k intenzitě zdroje zvuku. B_p = 10 log P₁/P₀

dBJ nebo dB(J)  energie porovnávaná s energií 1 J (joule). Někdy můžeme vyjádřit 1 J  = 1 W/1 Hz (= 1 Ws) jako hustota výkonu ve spektru.

dBk nebo dB(kW)  výkon porovnávaný s výkonem 1 kW

dBd nebo dB(dipole)   zisk hlavního vyzařovacího směru antény se srovnává se směrem vyzařování půlvlnného  dipólu

dBi  nebo dB(isotropic)  zisk hlavního vyzařovacího směru antény se srovnává s hypotetickou isotropní anténou, vyzařující ve všech směrech stejně

Izotropní zářič je pomyslný zdroj všesměrového vlnění stejné intenzity ve všech směrech. Zisk půlvlnného dipólu je proti izotropnímu zářiči 1,635 násobný, tedy o 2,15dB větší.

Platí dBi = 2,15 + dBd

Poznámka: Zisk dipólu je 2,15 dBi = 0 dBd

dBFS nebo dBfs dB (full scale) — používá se digitálních zařízení při měření úrovní na vstupech a výstupech. Nepracujeme zde se vztažnou hodnotou, ale porovnáváme hodnotu k maximální možné hodnotě.

Příklad:

 0 dBFS je nejvyšší úroveň. Pro šesnáctibitový signál to je 65 536 (=2¹⁶). Nejmenší logická hodnota 1 a odpovídá – 96,3 dBFS.

Protože   96,3  je 20log 2¹⁶

dBrn dB – srovnává šum s dohodnutou úrovní (reference noise). Je li uvažovaná hladina šumu 1 pW (pikowatt) , potom platí 0 dBrn = – 90 dBm (miliwatt).

dB/100m – používá se k charakteristice kabelů pro přenos signálů. Úlum je vztažen na 100 m

Tato fotogalerie je prázdná.